Masážím se věnuji od roku 1994, kdy jsem složil zkoušku ze sportovních masáží v rámci magisterského studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK Praha. Někdy už mi to připadá jako věčnost, jindy se zase zastavím a říkám si, že to vlastně bylo včera a možná toho pořád ještě až tak moc neumím. Vnější motivací bylo samozřejmě udělat zkoušku a zdárně pokračovat ve studiu. Vnitřní motivace ale byla hlubší. Chtěl jsem pomoci ostatním a sobě k lepším výkonům, štěstí a zdraví. V té době jsem byl opravdu přesvědčený, že pokud správně zkombinuji vhodný pohybový režim, kvalitní výživu a regeneraci bude to ke zdraví a štěstí stačit. Dnes se jen lehce usmívám, jak jsem byl bláhový.
Dneska už jsem přesvědčen, že je to jen jedna, ta menší část našeho štěstí a zdraví. Neustále jsem ve své praxi narážel na nějaké limity a omezení, a zjišťoval, že další, větší části našeho já je naše psychika. Postupně jsem tak do svého portfolia přidal výcviky v hlubinné psychologii, ale i supervizní a mentorský výcvik. Jenže pořád mi tam ještě něco chybělo. Byl to takový ten pocit, že něco není úplné, že do celkové skládanky chybí ještě nějaký díl.
Vše se dokonale propojilo až při studiu psychosomatiky na UP v Olomouci. Tam mi to konečně začalo dávat smysl. Můj pohled na fyzickou, psychickou a sociální stránku našeho bytí se spojil v jeden celek a konečně přišlo to co jsem hledal. Najednou jsem viděl široké spektrum možností a postupů, které by mohly vést k tomu, abychom se cítili lépe, byli zdravější a tento svět prožívali mnohem spokojeněji.
- Psychosomatika
- Hlubinná abreaktivní psychoterapie
- Sportovní masáž
- Funkční diagnostika svalů
- Spouštěcí body (trigger pointy)
- Dornova metoda
- Vazivová masáž
- Supervize
- Mentoring
Psychosomatika
Psychosomatika je interdisciplinární obor, který se zabývá vztahem mezi psychickým stavem a tělesným zdravím. Vychází z přesvědčení, že mysl, tělo a sociální prostředí ve kterém žijeme a pohybujeme se, jsou úzce propojené a faktory, jako jsou stres, emoce, úzkost nebo traumata mohou významně ovlivnit vznik, průběh i léčbu fyzických onemocnění. Proto dnes v rámci psychosomatiky mluvíme o bio-psycho-sociálním modelu, který je takovým ideálem o který by se měl každý z nás snažit.
Na psychosomatické konferenci (Olomouc, březen 2025) jsme se dohodli, že používat v praxi samotný pojem psychosomatika je poněkud zavádějící. Mnohem lepší je v praxi mluvit o tzv. psychosomatickém přístupu (pohledu). Znamená to, že psychosomatický pohled na člověka a jeho obtíže by se měl prolínat všemi směry a disciplínami, které nám umožňují pozitivně ovlivňovat jeho zdravotní stav. Psychosomatický přístup k pacientovi je tedy komplexní a celostní způsob péče, který bere v úvahu nejen tělesné symptomy, ale také možné psychické, sociální a emocionální faktory, které mohou ovlivňovat zdraví a nemoc. Tento přístup vychází z již zmiňovaného bio-psycho-sociálního modelu, který uznává vzájemné propojení těla, mysli a prostředí člověka.
Základní principy psychosomatického přístupu
- Nemoc není jen fyzický problém, ale často odráží vnitřní konflikty, stres, životní styl nebo vztahové potíže.
- Léčba zahrnuje nejen medikaci, ale také psychologickou intervenci, rozhovor, podporu a edukaci.
- Důraz je kladen na individuální přístup a pacient není jen „nositelem diagnózy“, ale jedinečnou osobností s vlastním příběhem.
- Emoce, postoje a životní situace mají i svůj fyziologický dopad, kdy například stres ovlivňuje imunitu, trávení, spánek, ale i naši emocionální reaktivitu na vnější události a osoby s kterými se setkáváme.
Jak vypadá psychosomatická péče v praxi
- Lékař nebo terapeut se ptá nejen na symptomy, ale i na životní kontext – vztahy, práci, stres i postoje k sobě.
- Do procesu může být zapojen klinický psycholog, psychoterapeut, fyzioterapeut nebo jiný odborník.
- Pacient je veden k porozumění souvislostem mezi tělem a psychikou.
- Cílem není jen „odstranit příznaky“, ale podpořit zdraví jako rovnováhu mezi tělem, myslí a prostředím.
Přínosy psychosomatického přístupu
- Lepší porozumění příčinám potíží.
- Efektivnější léčba s dlouhodobějším výsledkem.
- Prevence chronických onemocnění.
- Posílení vnitřních zdrojů a seberegulace.
- Zlepšení kvality života.
Kdy je tento postup vhodný
- Při funkčních poruchách (např. bolesti bez jasné fyzické příčiny).
- Při chronických onemocněních (např. bolesti zad, migrény, zažívací potíže).
- Při psychyckých diagnózách (např. úzkosti, deprese, stresové poruchy).
- Když klasická léčba nepřináší očekávaný efekt.
Mezi nejčastější psychosomatické potíže patří
- Migrény a tenzní bolesti hlavy.
- Zažívací potíže (např. syndrom dráždivého tračníku, reflux, žaludeční nebo dvanácterníkové vředy, ulcerózní kolitida).
- Srdeční a cévní problémy (např. vysoký tlak, arytmie).
- Chronické bolesti zad, šíje a kloubů.
- Kožní onemocnění (ekzémy, lupénka).
- Poruchy spánku, únava, poruchy příjmu potravy.
- Autoimunitní reakce a nemoci.