![]() |
ZDRAVÝ ŽIVOT Historie masáže Zpět |
Masáž osvěžuje tělo, cévy, pokožku a klouby, také posiluje nervy, vyvolává blahý pocit zdraví, čistoty a štěstí, ženy zvláště ji mají rády ježto masáž omlazuje. Toto praví Sušruta, staroindická učebnice lékařství, stará přibližně dva a půl tisíce let, a možná i více. |
| Samozřejmě, že masáž jako taková je mnohem
a mnohem straší. Jistě již člověk doby kamenné si promačkával a rozhýbával
namožené nebo pohmožděné svaly a klouby. Ovšem prvním konkrétním písemným
dokladem o této činnosti je Ebersuv papyrus ze starého Egypta, který je některými
badateli datován až do doby 5000 let př.n.l.. Již zde je masáž uváděna jako jeden
z mnoha tehdejších léčebných prostředků. Rovněž z Číny, tradiční bašty
neinvazivních technik léčby, máme pojednání v kánonu Nei Thing Sou Wen (asi 3700
let př.n.l.) o použití masáží. V této zemi ovšem patřila masáž k celkovému
životnímu stylu. Kombinovala se nejčastěji s gymnastickými, energetickými a
vitalizačními cvičeními. Obdobná situace byla i v dalších tehdejších kulturách.
Babyloňané, Asyřané, Peršané a posléze Řekové a Římané využívali
léčebného, relaxačního a vitalizačního účinku masáží plnými doušky. Podle
dochovaných zpráv, se využívala dokonce i k léčení zlomenin. Jako masážní
prostředky se tehdy užívaly různé oleje s přídavkem jemného písku a pryskyřic z
různých dřev, kořenů a plodů, jež měly účinek masáže zesílit. Cladius Galenus
asi nejslavnější z římských lékařů již používal masáží přímo cíleně
při výcviku gladiátorů. Rozeznával masáž přípravnou (frictio), která
připravovala zápasníka na výkon a masáž k odstranění únavy (apoterapeutická),
používanou po výkonu k urychlení regenerace. Moderní masáže se počínají rozvíjet až v devatenáctém století. Jejím tvůrcem je P.Ling, původně misionář v Orientu, který se na svých cestách seznámil se starobylou masáží a jejími blahodárnými účinky v lázních, které navštěvoval. Po návratu do Švédska založil školu masáže a v roce 1813 ve Stockholmu ústřední ústav pro gymnastiku, kde vyučoval i léčebný tělocvik. Dnes je již velké množství různých druhů masáží, jak moderních, tak různých tradičních škol. Navíc na základě moderních poznatků a různých kombinací s tradičními postupy vznikají další a další školy a směry. Dnes si ještě stále pod slovem masáž, lidé představí pořádného "řízka" s tělem zápasníka, jak se bez rozmyslu opírá do hekající a vzdychající oběti, ležící na masérském stole. Naštěstí takto prováděným masážím je již většinou odzvoněno. Záměrně píši většinou, neboť se stále ještě najdou maséři, kteří si myslí - čím více zatlačí a zmáčknou, tím lepší bude výsledek. Nakonec je výsledek spíše opačný. Masáž se totiž ve většině případů používá jako prostředek fyzické a duševní relaxace, kde dochází k uvolnění ztuhlých svalů a kloubů, zlepšení prokrvení a tím i látkové výměny, která napomáhá lepšímu a rychlejšímu průběhu léčby míst, na které je masáž aplikována. Velmi významné také bývá následné ovlivnění centrálního nervového systému a dokonce i jednotlivých orgánů uvnitř těla přes reflexní oblouky a energetické dráhy (meridiány). Pokud mají být splněny tyto cíle musí být masáž prováděna bez větších bolestí a násilí. Jinak dochází k reflexnímu stažení svalů, jako odezvy na bolest a výsledek je přesně opačný než bychom v tomto případě očekávali. Ostrá, rychlá a někdy i mírně bolestivá masáž bývá používána jen v ojedinělých případech, např. u sportovců těsně před výkonem, kde slouží k povzbuzení a zvýšení citlivosti. Dobrý masér by měl samozřejmě znát a dokonale ovládat druhy masáží, které používá, ovšem v praxi by neměl dogmaticky setrvávat na naučených schématech. Na základě vlastních zkušeností, citu a výsledků případných testů musí kreativně přistupovat ke každému jedinci. Lidé nejsou stroje, aby mohly být na všechny aplikovány stejné metody a přístupy. Každá masáž musí být podřízena momentální potřebě člověka. Jediným vodítkem při provádění masáže, by měla být snaha maximálně člověku pomoci. |
| Zpět |
| |