Samozřejmě, že masáž jako taková je mnohem a mnohem starší. Jistě již člověk doby kamenné si promačkával a rozhýbával namožené nebo pohmožděné svaly a klouby. Ovšem prvním konkrétním písemným dokladem o této činnosti je Ebersuv papyrus ze starého Egypta, který je některými badateli datován až do doby 5000 let př.n.l.. Již zde je masáž uváděna jako jeden z mnoha tehdejších léčebných prostředků. Rovněž z Číny, tradiční bašty neinvazivních technik léčby, máme pojednání v kánonu Nei Thing Sou Wen (asi 3700 let př.n.l.) o použití masáží. V této zemi ovšem patřila masáž k celkovému životnímu stylu. Kombinovala se nejčastěji s gymnastickými, energetickými a vitalizačními cvičeními. Obdobná situace byla i v dalších tehdejších kulturách. Babyloňané, Asyřané, Peršané a posléze Řekové a Římané využívali léčebného, relaxačního a vitalizačního účinku masáží plnými doušky. Podle dochovaných zpráv, se využívala dokonce i k léčení zlomenin. Jako masážní prostředky se tehdy užívaly různé oleje s přídavkem jemného písku a pryskyřic z různých dřev, kořenů a plodů, jež měly účinek masáže zesílit. Cladius Galenus asi nejslavnější z římských lékařů již používal masáží přímo cíleně při výcviku gladiátorů. Rozeznával masáž přípravnou (frictio), která připravovala zápasníka na výkon a masáž k odstranění únavy (apoterapeutická), používanou po výkonu k rychlení regenerace.

Moderní masáže se počínají rozvíjet až v devatenáctém století. Jejím tvůrcem je P.Ling, původně misionář v Orientu, který se na svých cestách seznámil se starobylou masáží a jejími blahodárnými účinky v lázních, které navštěvoval. Po návratu do Švédska založil školu masáže a v roce 1813 ve Stockholmu ústřední ústav pro gymnastiku, kde vyučoval i léčebný tělocvik. Dnes je již velké množství různých druhů masáží, jak moderních, tak různých tradičních škol. Navíc na základě moderních poznatků a různých kombinací s tradičními postupy vznikají další a další školy a směry.

Ještě stále si pod slovem masáž, lidé představí pořádného řízka s tělem zápasníka, jak se bez rozmyslu opírá do hekající a vzdychající oběti, ležící na masérském stole. Naštěstí takto prováděným masážím je již většinou odzvoněno. Záměrně píši většinou, neboť se stále ještě najdou maséři, kteří si myslí - čím více zatlačí a zmáčknou, tím lepší bude výsledek. Nakonec je výsledek spíše opačný. Masáž se totiž ve většině případů používá jako prostředek fyzické a duševní relaxace, kde dochází k uvolnění ztuhlých svalů a kloubů, zlepšení prokrvení a tím i látkové výměny, která napomáhá lepšímu a rychlejšímu průběhu léčby míst, na které je masáž aplikována. Velmi významné také bývá následné ovlivnění centrálního nervového systému a dokonce i jednotlivých orgánů uvnitř těla přes reflexní oblouky a energetické dráhy (meridiány). Pokud mají být splněny tyto cíle musí být masáž prováděna bez větších bolestí a násilí. Jinak dochází k reflexnímu stažení svalů, jako odezvy na bolest a výsledek je přesně opačný než bychom v tomto případě očekávali. Ostrá, rychlá a někdy i mírně bolestivá masáž bývá používána jen v ojedinělých případech, např. u sportovců těsně před výkonem, kde slouží k povzbuzení a zvýšení citlivosti.

Dobrý masér by měl samozřejmě znát a dokonale ovládat druhy masáží, které používá, ovšem v praxi by neměl dogmaticky setrvávat na naučených schématech. Na základě vlastních zkušeností, citu a výsledků případných testů musí kreativně přistupovat ke každému jedinci. Lidé nejsou stroje, aby mohly být na všechny aplikovány stejné metody a přístupy. Každá masáž musí být podřízena momentální potřebě člověka. Jediným vodítkem při provádění masáže, by měla být snaha maximálně člověku pomoci.

Masáž klasická a sportovní je pro laika nerozlišitelný pojem a v našich krajích je synonymem masérské práce. Pokud se někdo zmíní, že jde na masáž, okamžitě si drtivá většina z nás vybaví místnost s masérským stolem a ruce maséra od masážní emulze, mýdla nebo masážního oleje. Ovšem tím podobnost mezi těmito masážemi více méně končí. Samozřejmě kromě podobných masérských hmatů. Řazení těchto hmatů, způsob provádění, rychlost a hloubka působení, ale také výsledný efekt může být značně rozdílný.

Klasická masáž se využívá především jako masáž léčebná a na doléčení. Je velmi vhodná u chronických bolestivých stavů, kde napomáhá uvolnění bolestivých spazmat a bloků vzniklých v důsledku různých úrazů a přetěžování organismu.

Sportovní masáž využívá obdobně jako klasická masáž působení rukou a energie maséra na organismus masírovaného. Dokonce i mnohé masérské hmaty jsou stejné jako u klasické masáže. Ovšem cílem sportovní masáže je především dopomoci sportovci k podání maximálního možného výkonu. Z tohoto důvodu má i své specifické rozdělení na masáž přípravnou, pohotovostní, odstraňující únavu, sportovně kosmetickou, masáž v přestávkách mezi výkony a sportovně léčebnou masáž.

Způsob použití jednotlivých druhů sportovních masáží je obsažen již v jejich názvu. Nejúčinnější je masáž přípravná, která má celkově posílit organismus sportovce. Je asi nejvíce podobná klasické masáži, pouze sled masážních hmatů je trochu jiný. Hmaty se provádějí ve směru k srdci, aby byl zlepšen odtok krve a lymfy, a tím zesílené odplavování katabolických látek z tkání. Důsledkem je lepší prokrvení a výživa tkání a tím i rychlejší regenerace. Dalšími jsou masáže pohotovostní a masáže v přestávkách mezi výkony. Masáž pohotovostní se provádí těsně před výkonem nebo před namáhavým tréninkem a slouží jako součást rozcvičení. V případě potřeby se může modifikovat jako dráždivá, nebo uklidňující masáž a tím významně napomoci k regulaci předstartovních stavů sportovce. Masáž provádějící se mezi výkony je v podstatě obdobná, ovšem musí také zajistit alespoň částečnou regeneraci po výkonu. V posledních letech se stále více začíná uplatňovat masáž sportovně kosmetická, zaměřená na ovlivnění vzhledu specifických tělesných partií (především tváře a krku) hlavně u sportovkyň. Masáž sportovně léčebná slouží k léčení nebo doléčení vzniklých zranění. Vyžaduje velmi zkušeného maséra, který se musí se zvýšenou pozorností věnovat postiženému místu. V tomto případě je velmi důležitý i výběr vhodného masážního gelu nebo oleje, který se do postiženého místa vtírá a přímo ovlivňuje proces hojení. Relaxační masáž se provádí po namáhavém výkonu. Pomáhá tělu zbavit se odpadních látek a navozuje celkové zklidnění a uvolnění. Z tohoto důvodu se volí především jemnější hmaty v pomalém tempu. K celkové relaxaci napomáhají také relaxační masážní oleje, správně volená hudba a uvolňující vonná esence.

Účinky těchto dvou jmenovaných masáží, klasické masáže a sportovní masáže, se projevují především na kůži, podkoží, svalech, šlachách, kloubních pouzdrech, v krevním řečišti a v lymfatickém systému. Druh a hloubka reakce závisí na volbě jednotlivých hmatů, síly a směru jejich působení. Následně se účinek může projevovat na zlepšení průtoku krve a lepší činnosti srdce. Reflexně se také může projevit zlepšením činnosti některých orgánů (např. ledvin což bývá velmi často spojeno s odstraněním bolesti v bederní krajině). Dochází k rozrušení různých spazmů a srůstů. Velmi často a zbytečně jsou mnohé tyto problémy léčeny obstřiky a pomocí různých medikamentů po dobu mnohdy několika let bez většího efektu na prvotní příčinu bolesti.

Velmi významným spolučinitelem u těchto druhů masáží jsou tzv. pomocné masážní prostředky. Jedná se o prostředky, jež se nanášejí na tělo masírovaného. Dnes se již dá vybírat z nepřeberného množství různých masážních krémů, emulzí, gelů a olejů. V tomto směru spíše záleží na zvyku a finančních možnostech maséra. Mnohem důležitější jsou následné účinky, u kterých je rozhodující, aby se kryly se záměrem masáže. Jestliže je masáž uklidňující a relaxační, rozhodně nebudeme používat dráždivou masážní emulzi a spíše použijeme kvalitní jemný olejíček s přídavkem např. levandule nebo fenyklu, jež díky čichovým nervům působí velmi intenzivně i na centrální nervový systém. Proto by si měl každý než započne jakoukoli masáž určit především cíl této masáže a tomu podřídit vše ostatní. Rozhodně se to vyplatí.

Saunování jako proces očisty a posílení organismu by mělo splňovat některá základní kritéria. Je až s podivem jak velmi nekvalitně a neodborně se většina lidí v naší zemi saunuje. Pravda, v našich zeměpisných šířkách se můžeme obhajovat tvrzením, že saunování není naší kulturní tradicí, ale odborný personál který v každé sauně musí pracovat, by měl pravidelně seznamovat návštěvníky se správným postupem saunování. Tím bychom předešli různým stížnostem návštěvníků na následné bolesti hlavy, nevolnost, závratě, vyčerpání apod.

K těmto nepříjemným stavům dochází především v důsledku neznalosti základních pravidel saunování. Vždyť sauna jako taková je určená především pro povznesení ducha a posílení těla. To znamená, že saunování by mělo probíhat nenásilně, doprovázeno příjemnými pocity a následnou kladnou odezvou organizmu.

Dnes již asi mezi námi neexistuje člověk, který by neslyšel o zdravém životním stylu nebo přinejmenším o neblahém vlivu dnešního hektického způsobu života na naše zdraví. Nedostatek pohybu, nadváha, nepřiměřený stres, kouření, alkohol a jiné návykové látky, špatná skladba potravy, nedostatečný pitný režim, znečištěné životní prostředí - to jsou jen některé z mnoha prohřešků, se kterými se každý den musíme potýkat. Je samozřejmé, že mnohé z těchto problémů nelze, ani při nejlepší vůli vyloučit. Dokonce by to ani nebylo účelné. Například přiměřený stres je pro náš život vyloženě nezbytný. V obecném slova smyslu můžeme stres chápat jako jakékoliv zvýšené zatížení našeho organismu, kterému se musí náš organismus jak fyzicky, tak psychicky přizpůsobovat. Bez těchto stresových stimulů bychom ztratili schopnost adaptace a jako mnoho jiných živočišných druhů před námi, vyhynuli.

Na druhé straně jsme si zvykli až příliš mnoho věcí svádět na druhé a na okolnosti kolem nás. Výzkumy provedené na Harvardské univerzitě ukázaly, že až 85 % veškerých zdravotních problémů způsobují naše špatné životní návyky. Čili my sami a sobě. Podívejme se znova na rizikové faktory vyjmenované na začátku. V podstatě na všem můžeme začít hned pracovat. Snad jen otázka znečištěného životního prostředí více záleží od spolupráce nás všech i když prioritně ji také musí přijmout především každý z nás za svou.

Faktory jako výživa, pohyb, eliminace stresů jsou ovšem především naší osobní záležitostí. Jejich ovlivnění nám nemůže nikdo přikázat zveřejněním ve Sbírce zákonů. Zde je těch 85 % našich zdravotních problémů. Tady se už nemůžeme schovat, i když to tak děláme, za okřídlené to nejde. Měli bychom se v prvé řadě naučit zjišťovat, proč to či ono nejde. Někdy jsou důvody opravdu objektivní, ale i v takovém případě se většinou dá nějaké řešení objevit. Mnohdy nás konečné řešení až překvapí svou jednoduchostí a neotřelostí. Ve většině případů je ovšem, a proč si to nepřiznat, na vině naše lenost.

Například strava, která je jednoznačně osobním problémem je zářným příkladem našeho postoje k životu a zdraví. V tomto směru se téměř každý ohání velkým množstvím chemických látek v potravinách. Spoustou hormonů, barviv a jedů, které se do naší stravy běžně přidávají a celkově špatným vlivem znečištěného životního prostředí na potravinový řetězec. Já osobně jsem přesvědčen, že z této stravy je zatížení opravdu velmi značné, ovšem mnohonásobně horší důsledky má na náš zdravotní stav vlastní skladba potravy. Hodně tuků, málo vlákniny, nedostatek vitamínů a minerálů, mikrobiologické znečištění a znečištění přírodními jedy, např. z nahnilého a potlučeného ovoce, jsou odpovědny za vznik rakoviny z plných 35 % . Zatímco látky přidávané do potravin způsobují podle vědců z Oxfordské univerzity pouhé3 % rakovinného bujení.

Všechny rizikové faktory se ovšem neúprosně sčítají do doby než překročí mez tolerance našeho organizmu, potom vznikne nemoc. Hlavně mějme na mysli, že všechny tyto rizikové faktory spolu souvisí a jeden samostatný tolik neznamená, jako příklad mohu uvést, že v USA je obézních 49 % mužů a 59 % žen, čímž jsou jednoznačně nejotylejší zemí na světě a přesto se dožívají vyššího průměrného věku než my. Tak kde je chyba?

Velkým problémem dneška jsou alergie. Na tento problém bych se chtěl podívat poněkud netradičně, z hlediska bioenergetického.

Celkově bychom mohli alergie chápat jako sníženou schopnost organismu bránit se nebo přizpůsobit se různým okolním vlivům, projevující se většinou tzv. odlehčujícími nebo alergickými reakcemi. Tato snížená schopnost nebo odolnost organismu je většinou doprovázena snížením imunity, snížením popřípadě nerovnováhou v činnosti jater, ledvin, sleziny a celého lymfatického systému. V mnoha případech tedy stačí provést očistu a posílení těchto orgánů a různé alergické reakce vymizí, nebo se radikálně zmenší. Podstatná je také úprava celého životního stylu a především stravy a to nejen na alergeny, ale také na tzv. pseudoalergeny. Jako pseudoalergeny označujeme látky, které se v našem organismu vyloženě neprojevují alergickou reakcí, to znamená, že tělo není schopno vytvářet vůči nim antialergeny, které je možno vytestovat např. v krvi, nebo na ně nereaguje alergickou reakcí například při nanesení těchto látek na pokožku. Reaguje na ně pouze zvýšeným výdejem bioenergie na eliminaci energie vyzařované z konkrétních pseudoalergenů. Tím dochází k celkovému snížení vitality a odolnosti organismu. Organismus takto oslabeného člověka je v konečném důsledku mnohem náchylnější k různým nemocím, především zánětům horních cest dýchacích, chřipkovým onemocněním, angínám a pod., nebo alergickou reakcí na úplně jiné látky (prach, pyl, chlupy). Metody vytestování pseudoalergenů mohou být různé, ale vždy musí probíhat na základě měření bioenergie daného člověka a její reakce na konkrétní testovanou látku.

Pro osvětlení raději uvedu konkrétní případ. Chlapec dnes 6 let. Po narození nemohl být kojen. Po rodičích zdědil oslabení jater a především ledvin. Od 3 let trpěl chronickými záněty horních cest dýchacích a angínami.Ve výtěrech byl vytestován především Streptococcus haem.. Léčen antibiotiky, někdy i pětkrát během tří měsíců. Následovaly problémy s trávením a vypěstování alergické reakce na penicilin. Bylo provedeno vyšetření stravy na alergeny a pseudoalergeny metodou EAV (Elektroakupunktura podle Volla) a následně biotronicky kyvadlem. Objevena silná pseudoalergická reakce především na mléko, kakao, čokoládu, cukr a hovězí maso. Po konzultaci s dětskou lékařkou, byly provedeny testy na alergickou reakci na tyto potraviny, kde se alergie nepotvrdily. Při testování na alergologickém oddělení byla prokázána pouze alergie na bakterie horních cest dýchacích. Přesto byla v prvé řadě provedena korekce stravy s úplným vyloučením hlavních vytestovaných pseudoalergenů (mléko, cukr, kakao, hovězí maso), úprava střevní mikroflóry pomocí tablet Lactobacillus Acidophilus a úprava pitného režimu. Vzhledem k absenci mléka byly jako zdroj minerálních látek a především vápníku podávány jiné potraviny (ryby, zelenina, ovoce, luštěniny, sojové mléko, kozí mléko a pod.). Již po těchto jednoduchých korekcích se zdravotní stav podstatně zlepšil a chlapec začal mnohem lépe prospívat. Současně došlo k celkovému zklidnění a lepší schopnosti koncentrace na prováděnou činnost. Důvodem celkového zklidnění bylo bezesporu snížení množství toxických látek produkovaných patogenními bakteriemi především v narušeném střevním traktu. A v místech zánětlivých ložisek, jakož i odlehčení od množství podávaných léků.

Jako další byla postupně provedena očista a posílení jater, ledvin a sleziny s celým lymfatickým systémem pomocí bylin, bylinného sirupu a s využitím bioenergetického působení. Souběžně byla podávána jako celkově vitalizační prostředek propolisová tinktura a upraveny dávky některých vitamínů a minerálních látek.

Přestože tyto korekce a léčba trvaly přibližně dva roky, byly natolik úspěšné, že dnes patří chlapec mezi zdravé děti. V tomto roce mu byla podávána lokální antibiotika pouze jednou. V současné době jsou mu pouze příležitostně podávány vitamíny a v době chřipkových epidemií homeopatikum Oscillococcinum. Přísněji je hlídán pouze stravovací režim s téměř úplným vyřazením pseudoalergenů (mléko, cukr, kakao, čokoláda).

I když by se tento případ mohl zevšeobecnit, záměrně neuvádím žádné konkrétnější údaje týkající se této terapie. Tyto záležitosti by měly být posuzovány přísně individuálně, neboť i když jsou konečné projevy obdobné, může být u každého z nás jiný prvopočátek, jiný spouštěcí mechanismus nemoci. Stejně tak dávkování a výběr různých druhů bylin a dalších podpůrných preparátů by měl být přísně podřízeny člověku, který je bude používat. Tyto záležitosti se dají opět vytestovat energeticky. Jedna a ta samá bylinka může mít na jednoho z nás účinnost 95 % a na druhého jen 60 %. Žen-Šen může jednoho člověka povzbudit téměř okamžitě, zatímco u druhého může mít odezvu minimální a stejnou službu může splnit propolis. Proto si myslím, že je potřeba mít se na pozoru před různými zázračnými multifunkčními preparáty slibujícími zázračné uzdravení čehokoli, téměř u kohokoli a většinou za nemalé peníze, neboť všechny geniální věci jsou v podstatě velmi jednoduché a to myslím platí opravdu vždy a ve všem.

V mém článku jsem si jako příklad vybral chlapce u něhož byly mezi jinými vytestovány jako pseudoalergeny mléko, cukr, kakao a hovězí maso. Pokud bychom k nim přiřadili ještě pšenici, rajčata, jahody, některé citrusové plody a ořechy, můžeme říci, že některými z těchto základních potravinových pseudoalergenů je zatíženo 80 - 90% populace. Jak je to možné? Vždyť se jedná o základní potraviny. O základní potraviny se vskutku jedná, ale o základní potraviny dneška. Náš organismus se vyvíjel v daném prostředí stovky tisíc let a stejně jako jiné živočišné druhy se musel přizpůsobovat. Ovšem každý živý organismus má jinou schopnost adaptace a pokud jsou vnější změny rychlejší než schopnost adaptace, pokud nejsou doprovázeny změnami vnitřními, změnami uvnitř daného organismu, dochází k degeneraci a následnému vymizení druhu. To je bohužel praxe ověřená během celé dlouhé historie naší modré planety. Pokud se podíváme jak se konkrétní životní podmínky změnili za pouhých posledních 100 let, nemůžeme se divit jejich negativnímu dopadu na naše fyzické a duševní zdraví. Snížení fyzické námahy a následná atrofie svalstva, zvýšený příjem informací, které musí náš mozek zpracovávat, jednostranná strava zbavovaná jejich nejhodnotnějších složek, požívání zvýšeného množství stravy, která svým složením neodpovídá zeměpisnému pásmu, ve kterém žijeme, zvýšené množství konzervačních, toxických a návykových látek, to je to co způsobuje naše největší problémy. Ale dost již mentorování a vraťme se raději ke konkrétním pseudoalergenům a otázce proč pro nás tyto potraviny začínají být nevhodné.

Z energetického hlediska můžeme říci, že u potravin které vyšlechťujeme, měníme jak sílu, tak frekvenci bioenergetických impulsů. Vezměme například dnešní prošlechtěné druhy pšenice. Ty se již od svého prapůvodního druhu vzdálili natolik, že je tělo mnohých z nás nedokáže ve své bioenergetické paměti zařadit a na své úrovni se této informaci brání. Mnohem lépe, a to i u klientů, kteří měli pozitivní pseudoalergickou reakci na běžné bílé pečivo, je přijímána pšenice s druhovým označením Špalda, která přeci jen patří k méně prošlechtěným druhům. Ostatně i když obiloviny v našem zeměpisném pásmu patřili k základním potravinám, neměla pšenice nikdy takový primát jako dnes. Velmi často byly na jídelníčku i jiné druhy obilovin, jáhly, pohanka, oves, žito, které se dnes již v našem jídelníčku objevují velmi sporadicky. Také z hlediska chemického se nutriční hodnota změnila. Navíc se mnohem častěji začala využívat tzv. bílá mouka, zbavená nejhodnotnější části - slupek, které obsahují velké množství vitamínů řady B, nezastupitelných při další přeměně živin, množství minerálních látek, sacharidů a vlákniny.

Další problematickou složkou je tzv. bílý neboli rafinovaný cukr. V roce 1900 byla jeho spotřeba 1 kg na osobu za rok, kdežto v roce 1990 to již bylo 36 kg na osobu za rok. (Josef Jonáš, Tajenky života II., str. 54, EMINENT, Praha 1994). Tento obrovský nárůst spotřeby cukru v našem století způsobuje celkově posun našeho vnitřního prostředí do kyselé části spektra. Vzhledem k nutnosti zachování stálé acidobazické rovnováhy vnitřního prostředí (pH 7,36 - 7,44) je nucen náš organismus a jeho ústrojné systémy ve zvýšené míře absorbovat ionty vápníku, sodíku a draslíku. Pokud vázne jejich přísun z vnějšího prostředí odebírají se z míst s největší koncentrací v těle nebo z míst, kde je lze nejsnadněji vyvázat. Přitom vápník a jeho vazba s jinými prvky např. hořčíkem je bezpodmínečně nutná pro pevnost našich kostí, kde je uloženo asi 99 % všech tělesných zásob tohoto prvku. Nedostatek těchto minerálů v našich kostech způsobuje křivici, měknutí kostí a osteroporózu, jakož i vznik zubního kazu. Pouhé 1 % vápníku obsahují tělesné tekutiny a především naše svalová vlákna. Bez tohoto 1 % by nebyl možný žádný svalový stah, žádná práce. Proto také nedostatek vápníku ve svalech a tělesných tekutinách vyvolává svalové křeče, citlivost na stres, alergie, zvýšenou náchylnost k zánětům a zhoršenou srážlivost krve.

Další prvky, o kterých jsem se zmínil jsou sodík a draslík. Jejich správný poměr v tělesných tekutinách je nezbytný pro činnost každé buňky. Bez určitého množství sodíku vně a draslíku uvnitř každé malinkaté buňky v našem těle není možný přísun energie dovnitř buňky a odvod zbytků látkové přeměny z buňky. Buňka je zahlcená, oslabená a postupně kolabuje. Cukry, neboli glycidy, jsou také živnou látkou pro veškeré plísně. Můžeme říci, že kde se ve větší míře nachází cukry, nachází se a množí se různé plísně. Prvním takovým kontaktním místem v našem těle je náš zažívací trakt. Čím dále častěji jsou případy narušení rovnováhy v našem zažívacím traktu. Stačí aplikovat dnes velmi častá antibiotika, která vybíjí veškerou střevní mikroflóru, tento stav podpořit jednotvárnou a nevyváženou stravou a máme zaděláno na mnohé problémy od nachlazení počínaje po artrózy, deprese a neplodnost konče. Je samozřejmé, že přes takto upravený zažívací trakt pronikne do organismu jen velmi malá část potřebných látek. Snižuje se především vstřebávání zinku a vitamínů řady B, nejvíce B6 (pyridoxin). Používání umělých sladidel není v tomto případě řešením. Ve velké většině se jedná o látky uměle připravované, nemající s naší přirozenou stravou příliš mnoho společného a organismus si je nedokáže po energetické stránce správně zařadit. Ale hlavně neřeší největší problém, náš návyk na sladkou věc. Vždy a vše nemůžeme umělými sladidly ochutit, takže nás mnohdy mlsný jazýček přemůže a zobneme si toho, čeho jsme se snažili vyvarovat, začneme mít výčitky svědomí a vytváříme si psychické bloky, které se na našem zdraví mnohdy projeví mnohem hůře než samotný prohřešek. Tento návyk můžeme opravdu přirovnat k drogové závislosti. Možná vydržíme pár dnů bez sladkého, ale o tzv. vyléčení ze závislosti na sladkém bychom mohli mluvit až po třech měsících života bez této návykové látky, a to bez čehokoli sladkého, dokonce i medu. Pokud se tedy sladkého nechceme vzdát, snažme se ho alespoň tvrdě omezit a používat přírodní sladidla jako med, javorový nebo třtinový cukr nebo sirup a popřípadě hnědý nerafinovaný (nebělený) řepný cukr. Více si o vlivu cukrů na náš zdravotní stav můžeme přečíst například v knize Josefa Jonáše Tajenky života II.

Ještě na závěr bych se chtěl krátce zmínit o jižním ovoci, především o citrusech, které také patří mezi časté pseudoalergeny. Zde se jedná o potraviny, které nepocházejí z našeho zeměpisného pásma, mají jinou skladbu a množství vitamínů a minerálních látek než na jaké jsme zvyklí. Například právě citrusové plody nebo datle mají obrovské množství draslíku, který si musí v našem těla zachovat určitý poměr vůči sodíku. Tento poměr se v našem těle upravuje neustále pomocí různých mechanismů od úrovně molekulární až po úroveň orgánovou a systémovou. Ovšem větší příjem množství některého izolovaného prvku nebo prvků v jiném poměru než je obvyklé velmi aktivizuje činnost všech systémů udržujících tuto stálou a křehkou acidobazickou rovnováhu a tím opět vyčerpává naše energetické rezervy. Mnohem přijatelnější je pro naše tělo získávat vitamín C z šípků, černého rybízu, nebo např. papriky, hlavně červené, která obsahuje přibližně dvojnásobné množství vitamínu C než citron.

A ještě malá rada nakonec. Pokud si děláte šípkový čaj nevařte jej ani nespařujte. Vitamín C se ničí při teplotách nad 60°C, proto je lepší vodu převařit, aby se zbavila většiny cizorodých látek (bakterie, chlor) a nechat ji v připraveném hrnečku vychladnout. Do takto vychlazené vody vložíme večer dávku šípkových plodů a necháme do rána louhovat. Ráno nálev slijeme, pouze ohřejeme na příslušnou teplotu, případně osladíme medem a popřejeme si dobrou chuť.